Autor: mrstikm

„Nedostáváme celý plat, chceme ho zpět,“ žádají policisté z pořádkové jednotky. Stěžují si na to, že za dobu, kdy musejí být v pohotovosti, dostávají jenom třetinový plat.

Článek

Tři stovky policistů z pražské speciální pořádkové jednotky žádají doplacení peněz za čas, který v pracovní době stráví v takzvané pohotovosti. Jde o dobu, kterou musejí trávit na pracovišti, ale dostávají jen třetinový plat.

Policii může splnění jejich požadavku stát stovky milionů, nebo až jednotky miliard korun.

Policisté pražské speciální pořádkové jednotky jsou nasazováni při demonstracích, sportovních nebo kulturních akcích, pomáhají při živelních pohromách, průmyslových haváriích nebo třeba pátrají po nezvěstných. Jednotka ideálně o čtyřech stech lidech (momentálně jich je zhruba 350) slouží v režimu 4×4, tedy policisté jsou čtyři dny v práci, čtyři dny mají volno. V pracovním cyklu se jim pak střídá služba, pohotovost, služba, pohotovost.

Tři muži hlásí problém

„Uvedu příklad. Začínáme v osm ráno a dle pracovního fondu máme desítky nebo dvanáctky, skončíme v osm večer a navazuje nám pracovní pohotovost. Když skončí, máme opět standardní službu a pak zase pohotovost. Takto jedeme čtyři dny v kuse,“ popisuje policista pražské speciální pořádkové jednotky, který v ní slouží necelých dvacet let.

Je jedním ze tří policistů, s nimiž Seznam Zprávy hovořily. Jméno zveřejnit nechtěl. „Když to řeknu lidsky, obávám se, že by mi to vedení nechalo sežrat nebo by po mně začali šlapat,“ vysvětluje.

Jeho kolega u jednotky sloužil od jejího založení, tedy sedmadvacet let, a svolil k uvedení iniciál svého jména.

„Když jsme ve službě, dostáváme sto procent platu, když máme pohotovost, tak jen 35 procent, přitom rozdíl je v tom, že ve službě jsme v ‚čerňákách‘ (výjezdová uniforma – pozn. red.) a během pohotovosti můžeme mít civilní oblečení. Jinak musíme být ve stejné budově a stále připraveni,“ vysvětluje policista D. V.

Třetí z kolegů zase zmiňuje, jak nedostatek lidí v jednotce ovlivňuje náplň práce a že se čím dál častěji z pohotovosti stává služba.

„Když jsou akce: demonstrace, bitky, hoří baráky, pátrá se po lidech, vloni bylo tornádo nebo byly uzávěry kvůli covidu, tak jsme běžně vyjížděli i v době pohotovosti, protože prostě nebyli lidi. Nikoho nezajímalo, že je třeba osm večer, skončila nám služba a potřebovali jsme si odpočinout,“ popisuje.

Tři sta nespokojených

Policisté se obrátili na vedení se žádostí o změnu, když ale nepochodili, zkusili právní cestu.

„Počátkem roku nás oslovil policista, který požadoval zvolnění režimu, aby během pohotovosti mohl opouštět areál. Tato snaha byla odmítnuta, a dokonce mu bylo sděleno, že v daném případě nemá právo na právní zastoupení,“ popisuje advokátka Alice Hejzlarová, která začala nespokojené současné i bývalé policisty zastupovat.

Nyní jich má v databázi kolem tří set.

Policisté po vedení požadují, aby dostávali stejné peníze za službu i pohotovost a aby jim byl rozdíl v platu zpětně doplacen. Advokátka Alice Hejzlarová odhaduje, že by se mohlo jednat o řádově stovky milionů korun až jednotky miliard.

„Policisté jsou zaměstnavateli nepřetržitě k dispozici 84–86 hodin na služebně. Tato doba jim však není proplácena v plném rozsahu, přestože svým časem nemohou volně disponovat,“ sděluje Alice Hejzlarové k požadavkům svých klientů. Tvrdí, že Krajské ředitelství Policie nedodržuje zákon a rozhodovací praxi soudů pro nařizování pohotovostí. Spor hodlá, pokud nedojde k dohodě, dotáhnout až k soudu.

Policie odmítla věc komentovat. „Jelikož v této souvislosti aktuálně probíhá řízení, není možné se k věci vyjádřit. Jakmile řízení skončí a nebude-li tomu nic překážet, vyjádření se nebráníme,“ napsal Seznam Zprávám mluvčí Krajského ředitelství policie Hlavního města Prahy Jan Daněk.

Následně potvrdil, že řízení vede policie se zhruba třemi sty policisty a momentálně je ve fázi před prvoinstančním rozhodnutím.

„Řízení ve věcech služebního poměru je správním řízením, nikoli soudním. To znamená, že o žádosti nejprve rozhoduje Krajské ředitelství a o odvolání samotné vedení Policie, a nikoli nezávislý soud. Pokud by rozhodnutí policie bylo negativní, klienti se plánují obrátit na správní soud,“ doplňuje advokátka Alice Hejzlarová.

Původní článek zde

V daném článku se zaměřujeme na problematiku nařizování výkonu práce ve svátek ze strany českých zaměstnavatelů, a to z pohledu jeho souladnosti se současnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jako „Zákoník práce“). Svátek je v souladu s ustanovením § 91 Zákoníku práce dnem pracovního klidu, přičemž zaměstnavatel může práci v tento den nařídit jen výjimečně. Navzdory tomuto ustanovení se však v poslední době množí případy, kdy se zaměstnavatelé k nařizování práce ve svátek uchylují nikoliv jen výjimečně, ale nadto i v rozporu se zákonnými podmínkami. S ohledem na aktuálnost daného tématu proto níže stručně uvádíme rozbor příslušné právní úpravy týkající se této problematiky.

Pro posouzení otázky, zda a za jakých podmínek je zaměstnavatel oprávněn nařídit zaměstnanci výkon práce ve svátek, je třeba předně vycházet z § 91 odst. 4 Zákoníku práce, jenž stanoví, že ve svátek může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (jedná se o následující práce: naléhavé opravné práce, nakládací a vykládací práce, inventurní a závěrkové práce, práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu, při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech, práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva, práce v dopravě, krmení a ošetřování zvířat), dále výkon prací v nepřetržitém provozu a prací potřebných při střežení objektů zaměstnavatele. Ostatní práce mohou být vykonávány pouze se souhlasem zaměstnance, tedy na základě vzájemné dohody.

Pro souladnost výkonu práce ve svátek s ustanoveními Zákoníku práce, je proto nezbytné, aby se jednalo o některou z prací uvedených výše. Pakliže zaměstnancem vykonávaná práce pod žádnou z taxativně vypočtených prací podřaditelná nebude, musí být výkon práce ve svátek ujednán smluvně. Pakliže by nedošlo ani k této dohodě, bylo by možné v nařízení práce ze strany zaměstnavatele spatřovat přestupek dle ustanovení § 28 odst. 1 písm. i) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jako „Zákon o inspekci práce“), za nějž by mu mohla být uložena pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Zdroj obrázku: Pixabay/firmbee/public domain

Uvedená dohoda o výkonu práce ve svátek přitom v souladu s ustanovením § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „OZ“), a současně s odkazem na § 4 Zákoníku práce, může mít i formu ústní. V této souvislosti je ovšem nezbytné upozornit i na znění § 546 OZ, dle něhož souhlas s výkonem práce ve svátek může být udělen nejen výslovně, ale i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit, tedy konkludentně. Tímto se rozumí především skutečnost, že zaměstnanec danou práci ve svátek skutečně začne vykonávat, aniž by přitom s tímto postupem jakkoliv vyslovil svůj nesouhlas; i v takovém případě by se dalo usuzovat na platně uzavřenou dohodu.

Dle ustanovení § 115 Zákoníku práce přísluší zaměstnanci za práci ve svátek dosažená mzda a náhradní volno, které musí zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době, přičemž za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Místo náhradního volna může být zaměstnanci poskytnut příplatek k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku, avšak pouze za předpokladu, že se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne. Jako reálný příklad nezákonné praxe v této oblasti uveďme situaci, kdy bylo zaměstnankyni ze strany personální pracovnice nejmenovaného zaměstnavatele sděleno, že jí místo náhradního volna bude poskytnut příplatek, aniž by s tím přitom tato zaměstnankyně souhlasila. Vzhledem k absenci dohody o poskytnutí příplatku lze v uvedeném jednání spatřovat přestupek na úseku odměňování zaměstnanců a na úseku pracovní doby dle § 26 odst. 1 písm. e) a § 28 odst. 1 písm. i) Zákona o inspekci práce, za které může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Vzhledem k výše uvedenému by proto zaměstnanci, kteří mají za to, že k nařízení výkonu práce ve svátek došlo v rozporu s relevantními zákonnými ustanoveními, nejprve měli svému zaměstnavateli sdělit své stanovisko a upozornit jej na svá práva. Pokud zaměstnavatel nadále nebude dodržovat své povinnosti stanovené právními předpisy, mohou se zaměstnanci obrátit s podnětem na příslušný inspektorát práce, jenž může zaměstnavateli za jednotlivé přestupky uvedené výše (na úseku odměňování, pracovní doby a rovného zacházení) uložit pokutu až do výše 1.000.000,- Kč.

Původní článek zde

1. Co máte na své práci nejraději?
Na své práci mám ze všeho nejraději její spád, rozmanitost a akce, které s sebou přináší – každou minutu může nastat neočekávaná změna, se kterou je potřeba se poprat. Kromě toho jsem neskutečně vděčná za možnost pomáhat prostřednictvím své práce ostatním.

2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Svým způsobem stále a nikdy. Nepředvídatelnost rozhodnutí některých orgánů i turbulence právní regulace překvapuje. Nicméně – jak mě učil dědeček – kdo je připraven, není překvapen. A spojení uvedeného ukazuje kouzlo mé profese. Akce, adrenalin, změna a endorfiny při vítězství!

3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
S naprostou jistotou mohu říct, že (nejen) můj profesní život ovlivnil můj milovaný dědeček. Kromě hesla „Podaná ruka je více než podepsaná smlouva“ a „Slib zavazuje“ (což je trochu v rozporu s tím, co aktivně radím a doporučuji klientům) mě naučil cílevědomosti, disciplíně, ale hlavně pokoře! Svého velkého úspěchu dosáhl také proto, že považoval za velmi důležité vážit si a brát ohledy na své kolegy a snažit se budovat příjemné pracovní prostředí – tím se řídím a vidím, jak moc to funguje.

4. Knížka, kterou jste četla naposled?
Mnich, který prodal své Ferrari od Roberta Sharma. Úžasná kniha, plná jednoduchých mouder, jak nalézt balanc v životě.

5. Ideální dovolená?
Miluji cestování! Takže kdekoliv a cokoliv. Vždy to ale závisí i na aktuální situaci a pracovním vytížení. Ráda se vypravím za sluncem a teplem k moři, někdy naopak za lyžováním na zasněžené horské svahy. Nejsem však úplně typ pro „válecí“ dovolenou. Nejčastěji se vydávám za poznáním nových věcí, chutí, vůní a lidí, takže ideální dovolenou je pro mě každá, na které mě čeká vzrušení, dobrodružství a nové vjemy.

6. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Nejoblíbenější bylo určitě římské právo – vždyť je to pro nás prapůvod a základ našeho práva. Navíc jsem měla opravdu štěstí na úžasnou vyučující i ženu, bývalou ústavní soudkyni docentku Židlickou. Naopak nejméně oblíbeným bylo právo sociálního zabezpečení, což je trochu paradox, protože dnes se specializuji na oblast pracovního práva, se kterým právo sociálního zabezpečení úzce souvisí.

7. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Inklinovala jsem k tomu od malička. Už v 10 letech jsem s kamarádkou založila „Bratrstvo psí pracky“ a kromě klubovny ve sklepě jsme měli i „kodex“ práv a povinností a razítko vyrobené z brambory. Přestože jsem z lékařské rodiny a byl na mě vyvíjen velký tlak, abych se rozhodla pro medicínu, já jsem už zhruba od 6. třídy věděla, že chci studovat právo, a ani na minutu jsem o tom nepochybovala. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem prát se za jejich práva. Po maturitě jsem si přihlášky podala jen na právnické fakulty.  A není den, kdy bych toho rozhodnutí litovala!
Svou práci miluji, a i když to může znít jako klišé, na konci každé dovolené se těším na návrat do pracovního procesu, neboť jsem odpočatá a plná síly. Proto cestuji hodně a často a razím heslo „Work hard, play hard“.

8. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Manžel. Je mým velkým vzorem i obrovskou oporou.

9. Jací lidé Vás nejvíce dokážou rozčílit?
Nesnáším faleš, neupřímnost a zákeřnost. Bojuji tvrdě, ale férově.

10. (Pracovní) konflikt, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešila a co Vás naučil?
Jednoznačně spin-off mé kanceláře, který se odehrál v době, kdy jsem kromě toho řešila ještě velmi závažné osobní záležitosti. I když to bylo hodně těžké období, tak s ohledem na to, jak obrovský přínos a nastartování to pro mě i kancelář bylo – vím, že skutečně platí – „co tě nezabije, to tě posílí“ a „všechno zlé je pro něco dobré“!

Původní článek zde.